Tento týden mi napsala čtenářka Helena z Dejvic. „Je mi třiapadesát, dva roky po rozvodu, dvě dcery. Včera jsem v aplikaci dostala shodu s pánem, který vypadá moc hezky. A já dvě hodiny hledím do telefonu a nevím, jak začít. Naposledy jsem psala seznamovací dopis v roce 1979 spolužákovi na prázdniny. Co mám napsat?"
Helena, Váš dopis dostane dnes odpověď — pro Vás a pro všechny, kteří stojí před stejnou věcí. Poznamenám si, že jsem Vás požádala o svolení sdílet Váš dotaz, což jste laskavě dala.
První věc: dýchejte
První zpráva v aplikaci není dopis, který se zapisuje do dějin. Je to digitální podání ruky. Nic víc. Smyslem je otevřít konverzaci, ne napsat sebeprezentaci.
Dvě hodiny strávené nad jednou zprávou znamenají, že jí dáváte váhu, kterou nesnese. Helena, Vaše první zpráva dorazí a je přečtena za vteřinu. Pokud v sobě má zjevný zájem a vážnou slušnost, dopadne dobře. Pokud je přeplácaná, působí křečovitě. Méně je tady víc.
Tři pravidla, která fungují po padesátce
- Délka: tři až pět vět. Ne víc. Kdo píše v prvním kontaktu esej, působí buď osaměle, nebo zoufale. Ani jedno nechcete sdělit.
- Odkaz na něco z profilu. Pokud má v profilu knížku, psa nebo fotku z Luhačovic, zmiňte to. Ukazujete, že jste si dali čas přečíst, ne jen swipovat.
- Otázka na konci, která vyžaduje víc než „ano/ne". Ne „Máš se dobře?" ale „Co na Vás v tom Luhačovicku zapůsobilo nejvíc?"
Šablona, která Vám pomůže, a pak ji přepište svými slovy
Oslovení + konkrétní všimnutí + krátký vlastní detail + otázka. Například:
„Dobrý den Petře, zaujalo mě, že máte rád dechovou hudbu — pocházím z jižní Moravy a u nás se stále hraje. Já v Praze chodím občas na Staroměstské náměstí poslouchat, když tam hrají. Jaké dechovce dáváte přednost?"
Proč to funguje. Zdvořilá ale nečekaná. Ukazuje, že jste četla. Dává jemný osobní detail (jižní Morava). Končí otevřenou otázkou, na kterou se odpovídá radostně.
Čeho se vyhnout — seznam chyb, které vidím pořád
- „Ahoj, máš se?" Po padesátce a na první zprávu je to chladné a bezvýrazné. Vypadáte, jako byste poslali tu samou zprávu dvaceti lidem. Možná, že ano — ale ať to nevypadá.
- Shrnutí celé biografie. „Jsem rozvedená, dvě dcery, bydlím v Dejvicích, starobní důchod mám dostatečný, ráda cestuji, hledám seriózního pána na dlouhodobý vztah." Přes zprávu to neprojde, a pán si řekne „OK, to vím všechno, a teď co?"
- Výčet požadavků. „Hledám muže nad 175 cm, nekuřáka, s vlastním bydlením." Toto patří do filtrů aplikace, ne do první zprávy.
- Smajlíky na každém řádku. Po padesátce se to čte jako nervozita. Ne víc než jeden, nebo raději žádný.
- Zmínka o bývalém manželovi. Ani v narážce, ani v ironii. Ne v první zprávě.
- „Nemám čas na hry." Kdo to napíše, obvykle si je už sama zahrála a cítí hořkost. Pán či paní na druhé straně to ucítí.
Tykání nebo vykání — jak v první zprávě
V našem věku je zdvořilé vykání odlehčením, ne chladem. Pokud je Vám více než padesát let, začněte vykáním. „Dobrý den, zaujala mě Vaše..." Kdo Vám odepíše s „ahoj, tykáme si, ne?", můžete se plynule posunout. Kdo si začne tykat od první chvíle, aniž by to navrhl, bere si nějakou zkratku — a po padesátce víme, že zkratky obvykle stojí víc, než ušetří.
Přechod z vykání k tykání si zaslouží chvíli. Obvykle přichází po druhém, třetím setkání, kdy jedna strana řekne: „Nenavrhnete si tykání? Přijde mi to přirozenější." Druhá strana souhlasí, nebo zdvořile prodlouží vykání o pár týdnů. Oboje je v pořádku.
Kolik zpráv napsat, než pozvete na rande
Tři až pět výměn — ne deset, ne dvacet. Dlouhá chatová korespondence bez schůzky vytváří obraz člověka, který v hlavě není. A pak první skutečné setkání zklame, protože realita se nikdy nevyrovná tomu, co si v hlavě vybudujete z psaného slova.
Konkrétní tempo: pozdrav, reakce, otázka o něčem konkrétním, odpověď, a pak: „Kdybyste měl chuť se sejít na kávu, rád bych." Ne víc. Pán či paní, kteří mají zájem, Vám odpoví datem. Kdo se vyhýbá, není ještě připraven — a Vy si tak ušetříte dva týdny čekání nad telefonem.
Když zpráva zůstane bez odpovědi
Helena, bude se to dít. Vy pošlete krásnou větu, a ticho. Není to o Vás. V aplikacích jsou lidé, kteří listují večer v posteli, dají shodu bez záměru, a nikdy zprávu neotevřou. Nebo ji otevřou, nestihnou odpovědět, a za tři dny už je to trapné.
Nepište druhou zprávu. Ne s otázkou „jste tam?", ne s dovětkem. Kdo odpovídá, odpoví rychle — obvykle do 48 hodin. Po třech dnech jděte dál.
Malý experiment na tento týden
Napište tři zprávy — jeden podle šablony, druhou jen s otázkou na něco z profilu, třetí s krátkou vlastní větou o Vás. Pošlete každou jinému člověku. Počkejte týden a podívejte se, která z nich dostala nejlepší odpověď. Možná Vás to překvapí. Zralé seznamování je dílem trochu laboratorní práce — na sobě samotném.
